Družinové nocování 2008
Sešli jsme se v družině v 19:00. Potom jsme šli do knihovny, a když jsme se vrátili, tak jsme si rozložili spacáky a vyráběli sluníčko. Pak jsme šli do lesa na stezku odvahy. Vrátili jsme se a šli spát. Ráno jsme se nasnídali, připravili věci a šli plnit čtyři disciplíny. Když jsme je udělali, tak jsme hráli pyramidy a šli jsme podle praporků, až jsme došli kousek od Vydřiduchu. Pak jsme postupovali podle stop, stop Černého psa, který hlídal poklad. Když jsme došli těsně před Vydřiduch, tak tam vedly taky stopy na kopec. Podle nich jsme hledaly poklad. Když se poklad našel, tak to byly čokoládový peníze v krabičce. Nakonec si pro nás v 11:00 h přišli maminky nebo tatínkové, babičky, dědové.Tak to bylo naše nocování. Bylo to moc krásné, vážně! Měli jste tam být.
Viki Baierová
V pátek 20. 6. 2008 jsme se ve čtyři hodiny odpoledne sešli ve družině. Tam jsme zahájili naše nocování. Paní vychovatelka pro nás připravila překvapení, šli jsme do pizzerie, kde jsme si dali výbornou pizzu. Pěkně jsme se nadlábli na dlouhou cestu, která nás čekala. Po šesté hodině večer jsme se vlakem dostali do Mýta, kde jsme potom pokračovali po svých. Šli jsme asi hodinu a ušli jsme tři kilometry. Náš cíl byl tábor u Štěpánského rybníka. Když jsme si vybalili a zabydleli v útulných chatkách, šli jsme nasbírat dříví na táborák. Zatím paní vychovatelka pro nás připravila báječnou hru. Přečetla nám pověst o kopci Vydřiduch a s tím byla právě naše hra spojená. Hledali jsme kinder vajíčka, ve kterých byly ukryty body. Dále jsme hráli pyramidy a házeli jsme šipky, za které jsme také dostávali body. Za tvrdě nastřádané body teprve odměnu dostaneme a doufáme, že bude alespoň sladká. V táboře byla trampolína, síť na volejbal a branky na fotbal. Do osmi hodin večer jsme všechno dosyta využili a to už nás trápil pěkný hlad. Rozdělaný táborák přímo lákal na opékání vuřtů. Když jsme si všichni naplnili hladová bříška, začala nám paní vychovatelka číst strašně strašidelný příběh, který se jmenoval ,,Zuby, nehty“. Když oheň vyhasl, vyrazili jsme na stezku odvahy. Stezka vedla polem, kde na nás na konci čekalo překvapení – dobroučký bonbón. Do tábora jsme se vrátili kolem půlnoci, to už jsme byli docela ospalí. Hned jak jsme se zavrtali do spacáků, usnuli jsme se. Ráno v sedm hodiny byl budíček a mohli jsme jít hledat ukrytý poklad, to ale bylo pouze pro ranní ptáčata. Poklad, sladkosti a přívěšek, jsem našla já s Terkou a Sabčou. Po snídani nás už čekala jenom cesta domů. Bohužel vlak měl čtvrt hodiny zpoždění, a proto na nás rodiče museli čekat o trochu déle, ale nakonec byli rádi, že jsme se vrátili všichni živi a zdrávi.
Hana Vimrová
V pátek 20. června ve čtyři hodiny jsme se sešli ve družině. Konečně jsme se dočkali dlouho očekávaného nocování. Poté nás čekalo překvapení, opravdu to z nás nikdo netušil, šli jsme do pizzerie. Opravdu se nikomu ani o tomto překvapení nezdálo, ale opak byl faktem. Snědli jsme pizzu a šli jsme na nádraží. Odjeli jsme krátce před šestou a asi v šest jsme byli v Mýtě. Tam jsme vystoupili a pěšky šli do chatového tábora v Cheznovicích. Cestou jsme potkali zmije, takže jsme po tomto zážitku už měli celou cestu oči na šťopkách. Když jsme přišli do tábora, zdálo se nám to kouzelné. Ty chatky kolem nás, les a jak ptáci zpívají. Ubytovali jsme se a byli jsme docela zklamaní, jelikož se postele, na kterých jsme měli spát, kývaly a někde byla i vypadlá prkýnka. No jo pravda, spala jsem nahoře a měla jsem strach, no ale co se dá dělat. U kluků se dokonce i jedna probořila. Když jsme byli utáboření, sešli jsme se v prostoru tábora. Šli jsme pro klestí na oheň a mezi tím paní vychovatelka připravila dvě soutěže. V první soutěži jsme hledali žlutá vajíčka, ve kterých byly bodíky. V té druhé jsme hráli pyramidy. (Děti ze školní družiny znají). Byly naneštěstí schované v lese, takže jsme nemohli najít černou ani hnědou, ale povedlo se :-) Když jsme se vrátili z lesa, pan Kalous už připravoval ohýnek. Mezi tím jsme si hráli. V prostoru tábora byla tři hřiště. Jedno písečné na volejbal, druhé betonové na basketbal a třetí také betonové, ale asi na přehazovanou. Potom byly na trávě dvě malé branky, kde kluci hráli fotbal a jako největší atrakce pro nás všechny byla trampolína s rozlohou cca asi dva metry. Před ohýnkem byla pro nás připravena další soutěž. A to házení šipek do terče. Kolem deváté jsme začali opékat buřty a seděli jsme u ohýnku do jedenácti. Když už byla tma, šli jsme na stezku odvahy. Stezka byla naštěstí v poli. Víte proč říkám naštěstí? Protože nedaleko byl místní hřbitov, ale abych se vrátila k tématu. Nebylo vidět ani na krok. Lucerničky byly tak dobře schované, takže jsme je neviděli. Viděl je jen ten, který zrovna šel kolem. Byla už rosa, takže se mezi námi nenašel nikdo, kdo by měl suché nohy. Asi když jsme byli v půlce, vyšel nádherný, veliký měsíc. To byla krása :-) Asi ve dvanáct jsme už byli v chatkách. Šli jsme spát. Pro mě osobně byla noc hrozná. Někdo tam stále chrápal a měla jsem strach, že spadnu. Konečně bylo ráno. Paní vychovatelka nás přišla vzbudit. Po umytí holky našly ukrytý poklad. A já jsem viděla kunu, která lezla po stromě. No a po snídani, už jsme šli zase zpět na nádraží do Mýta. Bohužel měl vlak čtrnáctiminutové zpoždění. Když jsme přijeli do Holoubkova, byli jsme všichni plni krásných a šťastných zážitků. Myslím, že toto nocování mi v paměti zůstane hodně dlouho. Děkuji za to poslední nocování, bylo krásné:-)
Hana Ludvíková
