Průmysl

Historie Holoubkova a celé této části Rokycanska je spjata s železářstvím a zpracováváním železné rudy, která se v okolí nacházela. Už ve středověku existovaly v tehdejší vsi jednoduché pícky na tavení rudy. Počátkem 16. století byla v Holoubkově zprovozněna dokonce vysoká pec. Získané železo se hned zpracovávalo ve vedlejších hamrech, kterým dodával vodní energii k pohonu bucharů a dalších zařízení místní rybník. Jak takový hamr vypadal je k vidění v Dobřívě, kde se zachoval do dnešních dnů.

Postupem času však železářství ustupovalo dalšímu odvětví, které má v Holoubkově velkou tradici - strojírenství. Už od počátku se místní strojírna zaměřovala na výrobu obráběcích strojů, první ruční soustruh byl vyroben již v roce 1840, čímž se místní závod řadí k nejstarším výrobcům obráběcích strojů v Česku. Vyráběly se zde také stroje pro zemědělství, sklářský a dřevozpracující průmysl. Největší rozmach v krátké době zaznamenal místní průmysl v 70. letech 19. století, kdy zbirožské panství koupil německý průmyslník Bethel Henry Strousberg. Byly vystavěny dělnické i úřednické domy a továrna na železniční vagóny. Plány však byly až příliš velkorysé a v roce 1876 Strousberg zkrachoval. Holoubkovský závod následně odkoupil Max Höpfengartner, dříve pravá ruka Strusberga. Místní strojírně se dařilo poměrně dobře, klidná období ovšem narušily dvě světové války a  hospodářská krize v letech 1930 - 1933. Po 2. světové válce byla strojírna nejdříve samostatná pod názvem TOS Holoubkov, poté byla začleněna pod Kovosvit Sezimovo Ústí, od roku 1994 jako jeho dceřinná společnost a od roku 2000 je areál závodu rozdělen na tři části. Tehdejší novou halu kupuje německá společnost Olbrich, starý areál pod hrází rybníka odkoupila také německá společnost Weiler a v budově bývalého učňovského střediska působí česká firma Tomsteel. Areál bývalého Kovosvitu je největší průmyslovou zónou obce a v době největší výroby zde bylo zaměstnáno i přes 1000 zaměstnanců. Firma Weiler si zachovala podobný výrobní sortiment jako bývalý Kovosvit v podobě velkých vrtaček.

Vedle obráběcích strojů putují z Holoubkova do světa i další známé výrobky - rozvaděče z místního podniku DCK Holoubkov Bohemia. Družstvo cementářů a kameníků (DCK) bylo založeno v roce 1953. Místní specialitou byla výroba tenkostěnných betonových výrobků. V současnosti tvoří většinu zde vyráběného sortimentu rozvaděče a kabelové skříně pro nízká napětí vyrobené z polykarbonátu či SMC. Rozváděče s logem DCK lze vidět po celé republice, neboť největším odběratelem je energetická společnost ČEZ. Paralelně k výrobě plastových skříní pokračuje i tradiční výroba plášťů betonových. DCK je největším výrobcem kabelových skříní nízkého napětí v ČR.

Dalším odvětvím průmyslu v Holoubkově je průmysl dřevařský. V Holoubkově se nachází velký manipulační sklad dřeva, kam putuje dřevo z lesů v majetku firmy JCM - Lesní a rybniční správa Zbiroh. Zde je na moderní lince nařezáno na délky dle požadavků a nakládáno do železničních vagónů. Vyrábějí se zde také palisády. Spolu s DCK, které sídlí hned vedle, tvoří manipulační sklad dřeva druhou místní průmyslovou zónu.

Třetím místem v Holoubkově s průmyslovou výrobou je areál bývalé továrny na vagony, poté celulózy u fotbalového hřiště. Nyní se zde vyrábějí dřevěné přepravní palety firmou Dřevovýroba Faist. V areálu sídlí i místní firma Vontex, která se specializuje na výrobky z nerezu a hliníku.